Příběhy „našich“ uprchlíků z Ukrajiny: Olga
Ubytování v Berouně pro válečné uprchlíky odkázané na dialýzu
V rámci našich aktivit na pomoc válečným uprchlíkům na Berounsku jsme spolu s Tipsportem dali k dispozici Dialýze Beroun bytový dům se sedmi zařízenými byty. Ty byly původně určeny zaměstnancům, nyní jsou dlouhodobě domovem lidem, kteří museli utéct před válkou a jejichž situace je o to složitější, že potřebují léčbu dialýzou. Pacienti zde bydlí se svými rodinami a zdravotní péči jim Dialýza Beroun poskytuje přímo v domě. Jednou z dialyzovaných pacientek, která v domě ve Slavašovské bydlí, je Olga. Olga, původním povoláním spisovatelka, vypráví svůj příběh.
Jmenuji se Olga Kim. Od narození jsem žila na Ukrajině v malebné krajině na Chersonsku. Žili jsme šťastně, každý měl svou práci, svůj život. Ale najednou a nečekaně přišla válka. Bylo těžké a bolestné věřit tomu, co se začalo odehrávat přímo před našima očima.
Přísné kontroly
V únoru 2022 vstoupilo ruské vojsko na naše území přes Krym a obsadilo naši oblast. Cítila jsem velký strach, ale musela jsem jezdit na hemodialýzu každý druhý den, do nemocnice, která byla 45 kilometrů ode mě. Pokaždé jsem musela projít až šesti kontrolami ruských vojáků s puškami, kteří nás zastavovali, kontrolovali moje auto a doklady. Hledali zbraně, a i když jsem věděla, že žádné nemám, bála jsem se, co se může stát. To trvalo až do listopadu.
Rusové odvezli nemocniční přístroje
Rusové průběžně ničili všechno na své cestě – silnice, domy, obchody, nemocnice. Rabovali a vše, co bylo možné použít, odváželi do Ruska. I naše dialyzační přístroje. Já a všichni nemocní jsme byli nuceni urychleně odjet někam jinam. Někteří lidé jeli na Krym, já jsem se přeplavila přes řeku na pravý břeh Chersonska, kde dialýza ještě fungovala. Ale ani tady jsme nemohli zůstat dlouho. Často docházelo k výpadkům vody a elektřiny, bez kterých dialyzační přístroje nemůžou fungovat. Pak došlo k dlouhodobému výpadku a situace byla kritická – musela jsem vynechat čtyři dialýzy a můj zdravotní stav se rychle zhoršoval.
Mezitím naši vojáci vstoupili do města Cherson a dobrovolníci nás nemocné odvezli do města Kryvyj Rih. Tam jsme zase mohli navštěvovat dialýzu a bydleli jsme v nemocnici na paliativním oddělení. Prožila jsem tam deset měsíců, za které jsem vděčná. Ale neustálý strach se začal podepisovat na našem zdraví i psychice. V noci jsme kvůli raketovým útokům nemohli spát. Všude kolem nás umírali nevinní lidé. To vše mě velmi trápilo a moje zdraví se zhoršovalo.
36 hodin v autobuse do Prahy
Téměř náhodou jsem na internetu našla, že ukrajinským pacientům pomáhají v Česku, v Berouně. Rozhodla jsem se to zkusit a zkontaktovala jsem koordinátorku Zitu Hájkovou, která nám se vším pomohla. Můj manžel musel složitě vyjednávat o možnosti odjet z Ukrajiny, aby mohl být jako muž z okupovaného území propuštěn. Báli jsme se, že nás rozdělí. Nakonec ho propustili jen proto, že je mu 66 let a oficiálně o mě pečuje. Koupili jsme si lístky do Prahy a jeli 36 hodin autobusem.
V Berouně se cítí dobře
Jsem velmi vděčná všem, kteří nám pomohli v České republice. Město Beroun se mi tak moc líbí. Žijí tady tak přátelští lidé a krajina kolem je překrásná.
Velké díky za bezplatnou dialýzu, veškerou lékařskou péči a za dobré ubytování. Děkuji za příjemné zacházení personálu, vše je zde na vysoké a profesionální úrovni a my děkujeme každý den, kdy můžeme klidně spát.
